Soumrak královen
Třetí díl trilogie královen
Po dlouhé době zdánlivého klidu začnou zemi znovu sužovat časté bouře. Samozvaný vládce
vyměnil lásku za touhu po moci. Dostává se však do začarovaného kruhu, protože výsledky jeho
plánů nenaplňují vytoužená očekávání. Místo pocitu uspokojení jej zaplavuje stále větší zloba a
chce zničit víc než pouze klidné místo, jakým byl Březový hájek.
Neblahé změny naruší pokojný život nejen již známým postavám, ale tentokrát především
jejich potomkům. Důvěryhodní lidé jsou společně s dobrými bytostmi vtaženi do složité hry s
cílem napravit chyby. Zákeřné lsti i podivuhodné záchranné výpravy probíhají zároveň v různých
koutech království. Spravedlivý odpor si ovšem vyžádá svoje oběti.
Královnu a Zlatého rytíře, navazující na Královnu ze Železné hory, uzavírá poslední díl, kde
se střípky záhad, souvislostí a nových dobrodružství postupně skládají do neobvyklé mozaiky.
Dozví se vůbec někdo, kam zmizela Bet, Bres i celý jejich doprovod? Splní se alespoň některým
hrdinům jejich toužebná přání?
Ukázka
Nečekaná pomocDlouhé dny trvalo Idis, než překonala hřebeny Severních hor. Stezka pak směřovala do údolí, tam už mírnější podnebí dovolovalo lidem pást ovce a kozy. Její pouť ale vede určitě mnohem dál, na pusté pláně, kde otužilý kmen má jen soby a nepřátelský postoj vůči všem cizincům. Bladvin na zpáteční cestě od jezera dívku upozornil, že tihle lidé přišli odněkud z hornatého kraje na východě. Z jejich bývalého domova je vyhnali silnější nepřátelé. Na útěku stihli zachránit stádo sobů, které si úzkostlivě střeží. V tak nehostinném kraji mají k přežití hlavně sobí mléko, nebo maso z ulovených divokých zvířat.
„Naštěstí mám nektar od Jezerky,“ pochvaluje si poutnice vzácný dar. „U těch masožroutů bych pozřela leda tak sobí mléko, ale podle vyprávění mi nápoj sotva nabídnou.“
Doba, než obešla velké množství jezer, ve kterých zdejší obyvatelé lovili ryby, připadala poutnici nekonečná. Když se ptala na kmen, vlastnící soby, z vyděšených tváří rybářů mohla vyčíst, jak dlouhá a strastiplná cesta ji ještě čeká. Lidé většinou zkoušeli dívku odradit od zmíněného cíle
.Idis přestala počítat dny, pouze vytušila začátek léta. V bledých nocích neměla chuť spát. Málokdy odpočívala, proto začala cítit únavu. Narazí vůbec v téhle končině na lidská obydlí? Špatně se ve sluncem stále osvícené, opět zasněžené rovině orientovala. Pokud cestou narazila na malý pahorek a pohlédla zpět, viděla podle stop, že nejde úplně rovně. Jehla na hladině se poslední dny nějak nedokázala ustálit a to dívku mátlo. Pamatovala si spoustu věcí vlastně hned od svého narození, dokázala používat velkou sílu. Neovládl ji dosud strach, ten znala jen z pocitů matky, když na ni ze zrcadla promlouval Frin. Teď náhle zaznamenala stav pro ni velmi nepříjemný - nejistotu. Co když úkol nesplní?
Setřásla neblahé myšlenky, nato znovu odhodlaně vyrazila ke vzdálenému pahorku. Z něj přehlédla krajinu a oddychla si. V dálce vyhrabávala trávu zpod dosud neroztátého sněhu zvířata podobná jelenům. Jejich chovatele neviděla, zamířila tedy rovnou ke stádu. Za chvíli zaslechla psí štěkot. Brzy bylo zřejmé, že smečka bere hlídání majetku velmi zodpovědně. Muži, vyburcovaní hlukem, nejevili snahu přivolat zpět své rozběsněné zvířecí miláčky. Idis pochopila vážnost situace. Ještě než vypustila šíp, vyslovila trochu zlomyslnou kletbu.
Šíp byl zpět v toulci a děvče došlo ke shluku čtyřnožců. Stále štěkali, vrčeli a zoufale hrabali packami. Jejich těla nafouklo kouzlo tak, že se mohli nanejvýš koulet jako soudky. K vetřelci přicházel opatrně muž, kterého ostatní vystrkali, aby vyřídil tuhle patálii. Ida zahlédla také ženy a děti, jak vykukují ze dveří dřevěných chatrčí, jejichž střechy byly potaženy kůží. Vyslanec zastavil v dostatečné vzdálenosti od příchozí, pak zvolal: „Jsem Kim, vůdce severského národa! Kdo jsi, co tu chceš a proč nám zabíjíš psy!?“ Muž vypadal hodně rozzlobeně i zoufale zároveň. Prohlížel chlupaté koule a dívka cítila, jak z něj vyprchala odvaha. Teď už se neznámé cizinky bál.
Seveřan mluvil podivnou řečí, ale vnučka Luny dokázala zachytit i myšlenky. Svou odpověď vyslala tak, jako když se dorozumívala se zvířaty: „Mé jméno je Idis. Nemám zlé úmysly, potřebuji jen ukázat cestu. Jak vidíš, vaši psi nejsou mrtví. Stačí, když dnes nedostanou žrát, do zítra určitě splasknou. Neměli jste je na mě posílat! Jako vůdce bys mohl odhadnout, kdy vám hrozí skutečné nebezpečí.“
Dívka poznala, že muž má přeci jen zvláštní schopnosti. Zjevně porozuměl a uklidnil se. Než však stačil odpovědět, začala mezi nimi růst hromádka hlíny. Na povrch vykoukla z hroudy hlavička s dlouhými hlodáky. Nakonec vylezl tvoreček, připomínající maličkého šedohnědého králíka s krátkým ocáskem. Měl hebkou dlouhou srst a pořádné drápky. Pohlédl na Idis a zlomyslně namířil tlapku na Kima:
„Tohle je nejhorší lovec z celého severu. Dlouho dokázal tajit svůj špatný zrak. Chtěl se proslavit největším úlovkem, jenže považoval bratrance na kajaku za velkého tuleně. Zapíchl mu harpunu přímo do úst, která nemluví severskou řečí. Půl roku ten chudák musel odpočívat na břiše. Kim se pak dal raději na čarování. Naštěstí ho zvolili za svého vůdce a šamana, proto teď už nikdo nemá strach usednout do loďky.“ Zvíře stěží domluvilo, když noha muže tvrdě dopadla na místo, kde potměšilé stvoření stálo. Tvoreček však stihl bleskově zmizet v díře.
„Co to bylo?“ pohlédla Idis tázavě na znectěného lovce a nynějšího šamana.
„Lumík. Neznám horší potvory! Všude vlezou, všechno vyslídí. Kradou našim sobům krmení. Nesnáším je!“
...- vydáno 2018
- ISBN 978-80-88298-09-0
- Stran: 160
- Doporučená cena: 190 Kč
